Recenze od zákazníka na T 1002VX

Recenze od zákazníka na T 1002VX

Jedná se o recenzi od majitele Morbidelli T1002VX

Recenze od zákazníka Tomáše Longauera
Úvod

Morbidelli T 1002VX

Za několik dní to bude již rok, co jsem si pořídil tuhle tehdy naprostou novinku na evropském trhu Morbidelli T1002VX. Pokusím se tedy na následujících řádcích shrnout a zhodnotit rok a 13 500 km soužití s touhle červenou kráskou.

Motorku jsem si dovezl přímo od importéra v říjnu 2024 a byl to jeden z prvních kusů v ČR. Od začátku, co jsem už před několika lety viděl první návrhy a studie na moto výstavách se mi tohle litrové enduro líbilo a zamlouvalo. Když jsem se svezl s prvním kouskem v ČR na předváděcí akci importéra bylo rozhodnuto. Poměr ceny, výbavy a užitné hodnoty je vynikající a tak jsem se těšil na první společně strávené kilometry.

Protože počasí na podzim a před zimou už zajíždění moc nepřálo, moc jsem toho do vánoc nenajel a zajíždění jsem vlastně dokončil až v prvních měsících roku 2025. S blížícím se jarem ale kilometry přeskočily tisícovku a já jsem mohl konečně plnohodnotně využít celého potenciálu litrového “véčkového” dvouválce. Motorka je vcelku slušně vybavená, z výroby je obutá do skvělých pneumatik Pirelli Scorpion Rally STR, které se velmi osvědčily na asfaltu i v lehkém terénu. Nejsem zrovna velký enduro jezdec, tak schopnosti v těžkém terénu nechám na zhodnocení někomu jinému. Ale nějakou tu polňačku nebo šotolinu zvládnu a to je myslím pro tohle enduro to pravé. Pro těžší terén je podle mne příliš těžké a velké a na to bych asi, volil jiný stroj. Ale zato cestování na dlouhé vzdálenosti a občasné “nezpevněné” dobrodružství, tady se motorka cítí jako doma.

Při zajíždění a v jarních měsících jsem ocenil z výroby montované vyhřívané gripy, kdo to zná, bude se mnou souhlasit, že vyhřívání gripů jednou zkusíš a už nechceš jinak. Vyhřívání sedla je příjemná vychytávka navíc, když je zima nebo prší tak potěší, ale dá se bez toho žít. Morbidelli má obojí ve standardní výbavě.

Dobře čitelný a přehledný je i velký přístrojový displej, výborně reaguje na okolní světlo, je velmi dobře čitelný za většiny okolností a při nižším okolním osvětlení se sám přepne na tmavé zobrazení, aby neoslňoval, palec nahoru! Dobře funguje i jednoduše nastavitelné plexy. V horní poloze dobře odvádí vzduch, nastavitelných poloh je více a své si najde každý.

V ceně motorky byly také padací rámy, které sice nejsou nijak veliké, ale boky ochrání dobře, když vám to upadne na místě. Za jízdy jsem padat nezkoušel, to přenechám někomu jinému :-). Pro první kusy motorek byly v ceně také hliníkové kufry s držáky. Kufry mne překvapily svojí robustností, rozhodně to nejsou nějak ošizené kusy. Vnitřek kufrů je dokonce vypolstrován a ve víkách jsou síťky na drobnosti, celá sada je sjednocena na jeden klíč, což je super. Na rámech drží opravdu pevně. Motorku jsem doplnil o sadu mlhovek a držák mobilu. Z další výbavy je potřeba zmínit třeba kapalinovou spojku, která funguje lehce a přesně, vypínatelné ABS, 4 jízdní režimy, hlavní stojan, kvalitní brzdy, antihopingovou spojku atd. atd.

Motor je kapitola sama pro sebe, výkon necelých 90 koní papírově nevypadá nijak oslnivě, ale v pohodě na T1002VX dostačuje na cestování i do terénu. Trochu mě překvapilo, že motor si “sedal” docela dlouho, ale je to možná je můj dojem. Řekl bych, že plně zajetý mi přišel až cca někde po 4 000 km. V tu dobu mi přišlo, že i převodovka si sedla a už se neozývá poměrně hlasité klapnutí při řazení. Baví mě charakteristika “véčkových” motorů a jejich projev. Výfuk se umí s rostoucími otáčkami moc pěkně ozvat a dává pěknou kulisu při sportovnější jízdě.
Motodovolená - Balkán

Na začátku léta přišla chvíle na křest ohněm, čekala mě motodovolená 9 dní na Balkáně. Projel jsem za ten týden a víkend navíc Něměcko, Rakousko, Slovinsko, Chorvatsko, Bosnu, Srbsko a Černou Horu. Po dálnicích, silnicích, nějaký ten offroad, Durmitor, horské serpentiny atd. Musím říci, že motorka obstála na výbornou, bez problému jsem projel naplánovanou trasu cca 3 200 km často až za 45°C teplot, plně naložený, všechny kufry plné. Jelikož se mnou ve skupině jely i “renomovaná” endura jako třeba Triumph Tiger Explorer 1200, Honda Africa Twin Adventure Sports 1100, Triumph Tiger 900 atd. musím s klidným svědomím konstatovat, že ve všech situacích jsem jim byl důstojným soupeřem a nijak nezaostal.

Výlet do italských Alp

Ke konci prázdnin jsem si připravil ještě jednu pekelnou zkoušku. Chtěl jsem se svým synem zajet do Italských Alp na passo Stelvio a blízké okolí. Naložil jsem tedy plně kufry, za sebe posadil skoro dospělého “Babetáře”, protože motorku ještě řídit nesmí a vyrazili jsme se skupinou přátel na prodloužený víkend na Italsko-Rakousko-Švýcarské trojmezí. První den cestou tam jsme jeli 300 km v dešti, vyhřívání gripů a sedla jsem tentokrát opravdu ocenil. Ale další dny bylo počasí skvělé a tak jsem plně naložené Morbidelli dal zabrat na více než deseti různých průsmycích a samozřejmě nemohla chybět i Topgearem vyhlášená nejkrásnější silnice na světě z Davosu na Stelvio. Myslím, že při prudkých sjezdech z horských sedel a výjezdech na passa se převodovce při plném zatížení muselo zdát o čertech, brzdám jakbysmet ale Morbildelli dala vše bez problému.  Za čtyři dni najeto cca 1 800 km v “plné polní”.
Závěr a hodnocení stroje

Pneumatiky Pirelli vydržely cca 9 500 km což považuji za slušný průměr. Po celý nájezd jsem s nimi byl absolutně spokojený, jen hlučnost by mohla být nižší, ale to je vlastnost všech pneu s většími bloky.

No, ale abych jen nechválil, nějaké pihy na kráse se najdou. Předem říkám, že se všemi jsem se nakonec sžil, ale myslím, že některé by za nápravu stály a fabriku by to nemuselo nic stát. Nelíbí se mi třeba nastavení tempomatu, kde jde nastavit maximálně 125 km/h. Proboha, koho to napadlo! Proč to není třeba 135 nebo 140 km? Stopětadvacítka je ta naprosto nejhloupější rychlost, kterou by mohl někdo vymyslet. Také kontrolka stavu zapnutí by mohla být intuitivnější, je buď oranžová (do 50km/h a trojky) nebo zelená, když lze tempomat zapnout. Ale již nijak nepoznám, že je tempomat zapnutý nebo na jakou rychlost je nastavený. V době TFT displejů je tohle snad triviální záležitost ne? Například: šedá - nelze zapnout, oranžová - připraveno, zelená - zapnuto.

To samé se týká například kontrolky potkávacích světel, ta tu prostě není, že jsou světla zapnutá, poznám ve dne jen podle polohy páčky, která přepíná denní svícení a potkávací světla.

Taktéž bych ocenil kontrolku vyklopeného bočního stojanu, já vím, zdá se to jako maličkost, s vyklopeným stojanem motorka po zařazení rychlosti zhasne, ale já bych vyklopený stojan chtěl vidět.

Individuální je také nastavení sedla, výška je výborná, já se svými 186cm dosáhnu na zem asi ze všeho, ale sedlo je poměrně dost tvrdé. Po celodenní jízdě po pohodlnějším sedle opravdu zatoužíte. Pro spolujezdce také není místa nazbyt, horní kufr by mohl být o něco dále posazený dozadu.

Závěrem musím říci, že aktuálně po najetých cca 13 500 km jsem spokojený. Poměr cena / výkon je u tohoto endura pro mne vynikající a nemám důvod koupě litovat. Ano nějaké mouchy jsou, ale dá se s nimi docela dobře žít. Motorka je bytelná, za celou dobu se nic nepovolilo, nic nechrastí, nedrnčí a vše funguje.

Děkujeme našemu zákazníkovi Panu Tomáši Longauerovi za jeho cennou zpětnou vazbu. Vážíme si důvěry, kterou do nás vkládáte, a těšíme se na další společné zážitky na silnicích.